reklama

jednou a napořád

Písmo: A- | A+
Diskusia  (0)

Bylo nebylo, byla jedna krajina,

i v té krajine žil jsem já.

Já chudák sám, udělal jsem hloupost.

Hloupost tak velikou, že převýšila mou vlastní únosnot.

Udělal jsem pitomost já hlupák mladý,

snažil se na hvězdy sáhnout, no zhasnul jsem, jak svíčka.

I pravím dál,

copak jsem to udělal.

Poslouchejte pozorne, jelikož opakovat nebudu,

nemá zmyslu, dělat si pořád jenom ostudu.

Slyšte pak, co udělal jsem já,

já sám, nikdo jiný, já, já, a pořád jenom já.

Bylo nebylo, bylo jedno město,

i v tom měste bydlel jsem já.

I bydlel taky se mnou jeden, i byli jsme dva,

SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

a taky že byla i třetí, i bylo nás více,

pak pozděj, proč nepřizvat i čtvrtou do partice.

Čtyři tak akoráti, není třeba víc lidí do partie zváti.

Měl jsem je rád, avšak jednu možná více,

chtěl bych, aby jednou byla mou chotí do vánice,

do vánice, takřka život zvané.

Teď už sej iste nemýlíte, drahý pane,

že já udělal jsem chybu strašlivou,

že zamiloval jsem jsi ji, lásku mou jedinou.

Jestli ptáte se drahý pane,

jak z tohodle problém povstane,

moc rád vám na to odpovím

ač’ bolesti v srdci pořád cítím.

Nuže tedy slyšte drahý pane,

ač’ neptal jste se co z toho vyvstane.

Nejdříve však přiznat musím,

chyba má jediná,

SkryťVypnúť reklamu
reklama

že holka moc krásná

mi v srdci prostor zabíra,

že dal jsem jí prostor moc velký,

že chtěl bych já ji múj čas, múj život, múj vesmír dáti.

Ptáte li se, proč chybou bylo tak milovat,

pojďte se na nás dva podívat.

Nejdříve vám tu bohyni neznámou opíšu.

Opisovat nebe, Olymp, ráj to už tady bylo,

avšak pane, já obyčejný nejsem, já klíšé nepíšu.

Chci vám stejne tak popsat co vidím, i co se mi snilo.

Začnu její zázračnou tváří,

jelikož v miliónu už upoutá vás krásou,

rty krásne, červené,

Aténiny oči závistí zakalené,

a ty oči, ach, ty oči, co svázali mi ruce,

a rozvázali cit.

Já miloval jsem jí však kam ten spěch,

mučím sám sebe, pláču, a taky tajím dech,

SkryťVypnúť reklamu
reklama

vidím její obraz, mráz mi běhá po zádech.

Ješte jednou kouknout, slzu vyronit a pak, nádech.

Její krása neskutečná skloňovaná ve všech pádech,

nemúžu přestat, její obraz, slza a pak, nádech.

Já sám sobě sa stydím,

I tou nejvěčší chválou její krásu haním,

dobrou duši, milou na pohled.

Tak skvělý člověk, snad jenom bohyně má takový vzhled.

Proč já jsem jse do ní jenom zamiloval

A pořád dokola tu samou chybu opakoval.

Snad taky něco o mne patřilo by se říci,

však ta zmínka nestojí ani za starou stŕíbrnou lžíci.

Znáte Marii Antoinettu?

Krásny náhrdelník kdysi měla-to je ONA,

když však na sebe kouknu,

div od pláče nepuknu.

SkryťVypnúť reklamu
reklama

Kdepak chuďas moh’ kdy devče tak vznešené milovat,

a takovou chybu pořád opakovat.

Nejsem hoden její ruky,

ač’ miluji jí přes všechen svéta kraj a jeho muky.

Ač’ moje láska velká je, nestačí to,

nikdy nestoupí její nožka na špinavé bláto.

Všichni sa ptají, proč tomu věřím?

Sám nevím, ač’ vím, že i kdybych chtel, tak pohorím.

Dál už nevím co bych ríci,

končím svúj príběh o staré stříbrné lžíci.

Na záver bych za svou chybu omluvit se rád,

No miluji ji, to bez pochyb, a na kraj světa bych pro ní šel, pořád.

Jaroslav Kopčák

Jaroslav Kopčák

Bloger 
  • Počet článkov:  6
  •  | 
  • Páči sa:  0x

Buď spokojný s tým čo máš, lebo sa môže stať, že nebudeš mať vôbec nič. Zoznam autorových rubrík:  SúkromnéNezaradené

Prémioví blogeri

Yevhen Hessen

Yevhen Hessen

20 článkov
Lucia Šicková

Lucia Šicková

4 články
Milota Sidorová

Milota Sidorová

5 článkov
Monika Nagyova

Monika Nagyova

295 článkov
reklama
reklama
SkryťZatvoriť reklamu